Rekonstruujete svůj byt nebo stavíte svůj dům snů a přemýšlíte nad tím, že si pořídíte podlahové vytápění. Víte, jak teplovodní podlahové topení funguje? Pojďme se podívat, proč je topení v podlaze mnohem lepší než klasické radiátory.
Dobrou zprávou je také fakt, že díky podlahovému topení pravděpodobně ušetříte náklady na vytápění. Podlahové topení využívá celou plochu podlahy k předávání tepla do místnosti a vy tak velmi snadno a rychle dosáhnete ideálních teplotních podmínek. Navíc se teplo v místnosti šíří opravdu rovnoměrně, ať už jste kdekoliv. Pocit tepelné pohody je tak mnohem komfortnější než v případě klasických radiátorů. Sami uvidíte, že s podlahovým topením budete topit na nižší stupně. A to klidně až o tři stupně. Je to tím, že pokud máte nohy v teple, nepociťujete tolik chlad. Okolní vzduch tak klidně může mít nižší teplotu a vy se stále budete cítit příjemně.
Podlahové vytápění je složené z teplovodních trubek, které dokáží rozvádět teplo. Jde o speciální trubky vyrobené z několika vrstev. Jejich životnost je obvykle více než padesát let. Trubky je třeba správně stočit po celé podlaze a následně je zalít anhydritem nebo litým betonem. Anhydrit je používanější variantou, protože má lepší vlastnosti než beton. Má nižší hmotnost, lepší tepelnou vodivost a navíc nabízí snadnou nivelaci. Oproti betonu je však dražší zhruba o 30 %. Případně je možné uložit trubky do sádrovláknitých desek. Suchá varianta uložení se používá zejména u dřevostaveb.
Použití betonu nebo anhydritu je určitě lepší. Výhodou je zejména vyšší únosnost. Ta je asi 70 kilogramů na metr čtvereční. Tato varianta má samozřejmě také nevýhodu. To je doba schnutí. Podlaha rozhodně není pochozí ihned a je třeba s tím počítat. Materiál je třeba nechat zatuhnout. Podlahovou krytinu je možné pokládat nejdříve po šesti týdnech.
V případě suché varianty sádrovláknitých desek je možné podlahu pokládat ihned. Únosnost v tomto případě je však asi 25 kilogramů na metr čtvereční. Podlahovou krytinu je v obou případech vhodné pokládat lepením. Díky tomu mnohem lépe přilne k podkladu. Tím se bude teplo z podlahového topení lépe přenášet.
Teplo je v podlahovém topení podobně jako v klasických radiátorech rozváděné pomocí vody. Systém podlahového vytápění vyžaduje asi 0,5 litrů vody na metr čtvereční topné plochy. Voda v podlahovém topení se navíc ohřívá na menší teplotu než v klasických radiátorech. Zatím to v klasickém topení má voda i 90 stupňů Celsia, v podlahovém topení by teplota vody nikdy neměla překročit 50 stupňů Celsia. Teplota samotné podlahy je pak maximálně 28 stupňů Celsia. Díky podlahovému topení tak můžete ušetřit energii. A to právě díky tomu, že je v trubkách méně vody a navíc se ohřívá na nižší teplotu.
Zajímá vás, jaký zdroj tepla je zapotřebí pro ohřev vody do podlahového topení? Je jen na vás, jakou možnost zvolíte. K vytápění podlahového topení můžete využít elektrický kotel a klidně také kotel na plyn. A samozřejmě máte také další možnosti. Bez problému si můžete pořídit také tepelné čerpadlo nebo solární kolektor. Rozhodnutí je tedy zcela na vás. Doporučujeme si vždy vše dobře spočítat, a to nejen podle aktuálních cen za energie. Důležitá je také životnost zdroje tepla.
Kromě teplovodního podlahového vytápění si můžete ještě zvolit elektrické podlahové vytápění. To má smysl ve stávajících objektech. Vyžaduje totiž jen minimální zvýšení podlahy a také je mnohem jednodušší na instalaci. Pořizovací náklady elektrického podlahového topení jsou nižší. Ty provozní jsou však o dost vyšší.
Cena se odvíjí samozřejmě zejména od vytápěné podlahové plochy. Čím větší plocha, tím větší cena. Jak již bylo zmíněno, má vliv také systém vytápění. Elektrické podlahové topení je levnější, zatímco teplovodní dražší. S provozními náklady je to však naopak. Ty jsou mnohem menší u teplovodního topení. Cena topení se odvíjí také od instalovaného výkonu a zvolené izolace.