Anhydritové podlahy

Lité anhydritové podlahy dnes mnozí považují za nástupce betonových podlah právě proto, že ty, i přese své výhody, mají jisté nedostatky. S anhydritovými podlahami se moderní stavebnictví snaží tyto nedostatky odbourat. Pakliže je tento typ podlahy provedený odborně, překvapí vás vysokou pevností. Svými vlastnostmi se hodí hlavně do rodinných domů, stejně jako do komerčních prostor.

Co je to vlastně ten anhydrit? V přirozeném stavu se jedná o síran vápenatý, minerál neobsahující vodu. Pro stavebnictví se nicméně používá jeho syntetická obdoba. Termický anhydrit vzniká zpracováváním energosádrovce, látky tvořící se odsiřováním uhelných elektráren. Na začátku cesty je anhydrit pouze bílým práškem, ve stavebních firmách se poté míchá s vodou a pískem a vzniká finální směs pro lití podlah.

Rozdíly mezi litou anhydritovou a betonovou podlahou

Anhydritové podlahy se, oproti betonovým vylévají v menších tloušťkách, čímž nezatěžují tolik konstrukci. Nesporně skvělou vlastností je jejich dobrá vodivost tepla a tudíž možnost je využít s podlahový vytápěním. Dobrým přínosem u anhydritových podlah se jeví i velice nízký koeficient tepelné roztažnosti. Díky němu pak nemusíte dilatovat jednotlivé topné okruhy nebo místnosti. Naproti tomu užití v betonu je v tomto případě neefektivní.

Anhydrit má výrazné samonivelační vlastnosti, což ho opět posouvá před beton. Ovšem beton se lépe vypořádá s působením velkého množství vody, zatímco anhydrit po zalití vodou ztrácí na pevnosti a opětovně jí nabude až po dokonalém vyschnutí. Po cenové stránce vítězí anhydrit, vzhledem k rychlejšímu a méně pracnému lití. Samozřejmě nesmíme zapomínat, že tento typ podlahy se hodí pouze do interiéru. Díky své drsnosti, takzvanému šlemu, musí být opracován před pokládkou tenčí krytiny jako PVC či lamino.

Hlavní výhody lité anhydritové podlahy

  • rovinatost podlahy
  • rychlost pokládky
  • ideální materiál pro podlahové vytápění bez dilatačních spár (až 300m2 )
  • prakticky nulová tepelná roztažnosti
  • vysoká pevnost v tlaku za ohybu
  • cena srovnatelná s cementovými potěry

Nevýhody anhydritových podlah

  • Jedna z hlavních nevýhod je dlouhodobé vysychání na potřebnou mez. Ano, materiál zatuhne a vyschne povrchově docela rychle, ale vzhledem ke vzdušné vlhkosti na stavbách se hloubkové vysychání může protáhnout na několik měsíců.
  • Ať už po vylití vypadá krásně a rovně, jde jen o vrchní vrstvičku zvanou šlem, dále, která se stejně musí přebrousit. Při pokládce se rovnou na ní tvoří jakýsi přechodový most, který se po nějaké době začne od samotné anhydritové podlahy odlupovat i s položenou krytinou. Nakonec se tedy stejně musí vyrovnat nivelační stěrkou.

Kam podlahy nejsou vhodné

  • naprosto nevhodné do míst s trvalým zatížením vodou jako prádelny, sprchy, okolí krytých bazénů a jiné
  • nevhodnost do exteriéru
  • nemožnost použít je jako samotné pochozí vrstvy bez další krytiny

Použití anhydritové podlahy jako pochozí

Bohužel, tato podlaha se nedá použít jako finální vrstva, protože nemá dostatečné vlastnosti. Například není otěru odolná a postrádá také vlastnosti estetické. Pro finální vrstvu lze použít kteroukoliv z klasických podlahových krytin – dřevo, laminát nebo dlažbu a také epoxidové materiály. Samozřejmě na zvolené krytině závisí vhodná úprava anhydritové podlahy.

Šlem u anhydritových podlah

Šlem je tenká vrstvička, vytvářející se na povrchu anhydritové podlahy při vysychání, která má zhruba 0,2mm. Pokud bude nahoru pokládaná podlahovina k povrchu nelepená, stačí šlem před pokládkou pouze smést. V případě lepení je nutné šlem dostatečně odstranit. To se provádí dvěma způsoby.

  • Škrabkou na podlahy – provádí se 3-5 den po vylití, kdy už je podlaha povrchově vyschlá. Ovšem je třeba dávat pozor na pády jakýchkoliv těžších předmětů, mohly by podlahu poškodit. Uvádíme 3-5 dní, protože záleží na místních klimatických podmínkách.
  • Bruskou na parkety – zbroušení se provádí až po naprostém vyschnutí anhydritové podlahy, tedy po 1-2 měsících s přihlédnutím ke klimatickým podmínkám. Anhydrit se brousí mnohem lépe než beton a tak stačí ke stržení i hrubý brusný smirkový papír. Nejlepší variantou je kotouč na broušení železa nebo kamene.

Strhávat šlem, ať bruskou či škrabkou je nutno dělat pouze v případě, že se chystáme pokládat tenkovrstvé materiály k povrchu lepené – marmoleum, vinyl, linoleum a jiné.